Douhá zima - Bílí jezdci

08. 12. 2008 | † 02. 04. 2010 | kód autora: oqD

bowSlunce plálo vysoko na nebi, vítr si prohrával s listím stromů nedalekého lesa a stonky trávy se ohýbali pod jeho náporem. Pak ale z lesa vyšli tři postavy a scenérie se změnila, odkudsi se přivalili temné mraky a vlažný výtr se proměnil ve vichr. Tři společnící měli co dělat aby se drželi na nohou, jeden z nich dokonce musel přidržovat druhého, který byl ze všech třech nejmenší.

Karen přidržující Raiku se rozhlédl po krajině. Byla nádherná i v tomto nečase. Díval se dál a hledal očima Údolí hlav o kterém se praví ve svitcích. Nikde však nebylo vidět žádnou horu či vyvýšeninu v které by se údolí mohlo skrývat.Sir ve vyleštěném brnění mlčel a čekal co Karen udělá.

"Jdeme" zavelel čaroděj. Vykročili směrem k říčce zarostlé vřesem, nikde nebylo vidět ani žváčka a proto si u vody trochu odpočali, osvěžili a po vydatném spánku vydali dál na cestu.Brodily se trávou a vítr jim foukal do očí, ani Karen nebyl schopný s tímto počasím něco udělat, pravděpodobně bylo zapříčiněno magií.Pak si ale Karen všiml něčeho co víc než znepokojilo celou skupinku.Když se zase rozhlížel aby zjistil jestl ise v dáli neobjevila špička hory nebo něco podobného, zahlédl na obozru obrysy postav. Bylo jych dost, asi okolo deseti možná víc.

Vzhldem k tomu že byly na otevřeném protranství neměli kam utéci, magie tu byla těžko k použití a byla malá pravděpodonost že si jich nevšimli. Karen usilovně přemýšlel, jak z toho ven. Raika byla strachy bez sebe a nedělel prakticky nic. Sir seděl na kameni a pozoroval mraky, což Karena příšerně znervózňovalo.

Když byly postavy tak blízko že jim byly vidět skoro tváře, v hlavě mu jako by cvaklo. Vytrhl tři stébla trávy. Kdysi dávno totiž slyšel ao jakémsi druu magie, byl to pratarý druh potřeboval jen jednrázový příděl, pro přeměnu věcí. Chvíli se soustředil, zavřel oči a pak to ucítil, rukou mu prostupovala energie. Ihned se toho chytil a využil jí jak jen mohl. Když oči otevřel, držel v ruce pořád tři stébla trávy. Ale věděl že ot tak bude, teď musel následovat druhý krok. Opět zvřel oči, opět mu ruku prostoupila magická energie a opět jí využil jak nejlépe mohl. Ale ještě pořád držel tři stébla. Nakonec podal jedno stéblo Raice druhé Sirovy a třetí si ponechal.

Chvíli se nic nedělo a pak se všechna tři stébla proměnila. Karen najednou v rukou svíral meč, Raika dlouhý luk a Sir tžký placát. Bylo to velmi důyslné kouzlo, každému přičarovalo zbraň která mu nejlépe padne.Raika jen nevěřícně civěla, "já, já ale s lukem neumím" řekla pak, "navíc tu nejsou šípy". Karen jí položil ruku na rameno, "to zvládneš, to kouzlo není tak hloupé aby ti dalo něco s čím nebudeš naporsot nic umět" pak se podíval na trávu okolo nich, "a šípy? ty ti rostou přímo ze země". Raika se mu podívala do očí, které jí teď naznačovaly aby sebrala jedno stéblo. Udělala t...

.... Jakmileho vzala do ruky proměnilo se v dlouhý šíp a nablýskaným hrotem.

Postavy co se k nim blížily byly jezdci, byli celí bílí a oči jim žhnuli plamennou září. Raika založila varovný šíp a vystřelila. Střela zamířila přesně tam kam chtěla, zarazila se do zěmě těsně před jezdce. Ti se zastavily a hleděli přímo na ně, pak popohnali koně, rozběhli se a tasily meče. Raika vzla ze země další stéblo a založila ho do luku, Karen se připravil a Sir pozvedl placát. Pimitivní způsob řešení situace, pmyslel si, ale učinný.

Deset jezdců najelo na tři postavy. Dřiv než se však přiblížili bylo ji už jen devět, Raika zasáhla svůj cíl. Jakmile byly dost blízko Karen zapomocí magie kterou mezitm posbíral, skočil na dalšého jezdce a máchl přitom mocně mečem, čímž jezdci urazil hlavu. Sir jen mávl palcátem ve dvou velkých kruzích, zneškodnil tím dva jezdce i jejich koně najednou.

Protivníku zbylo užjen sedm, ti se ototčily a vyrazili znovu, tentorkát o něco prudčeji. Oči jim žhnul ještě víc. Další nájezd už přežili jen čtyři. A při dalším už jen jeden. Poslední se obrátil k nepřátelům čelem. Jeho hlava už zanikla v záři očí a meč který měl pozvednutý nad hlavou odrážel tu prudkou záři přímo jeho nepřátelům do očí.A vyjel.

Ozvalo se "břink" následované prazvláštním malskavým křpnutím a Karen padl k zemi, měl prořízlé rameno. Raika nebyla schopná zamířit a Sir jen stál a zíral, to opravdu nečekal. Nájezdník se znovu otočil a vyběhl k útoku. Vypadalo to blědě. Nájezdník se už už napřahoval k dalšímu seku, když v tu mu do cesty vrzail Sir,jeho černá nableštěná zborj odrážela plammenou záři přímo jejímu majiteli do očí. Jezdec se zastavil, stuhl a zadval se do odrazu své záře. Pak se vypařil jak pára nad hrncem.

Karen na zemi byl obklopen vlastní kví, vypadalo to s ním bledě. Raika se nad ním sklonila a její bledá kůže ještě o něco pobledla, vlasy se jí rozprostřeli okolo hlavy a oči se staly ponikavými. Řekla "pomůžu ti".


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.